M1 Garand

Technické údaje: Ráže 30-06 Springfield, Délka 1106 mm, Hmotnost 4,60 kg, Zásobník (rámeček) 8 nábojů, Dostřel cca 3000 m - mířený cca 450 m, Typ polo-automatická.

O zbrani: V roce 1920 vyhlásila vláda USA konkurz na samonabíjecí pušku. Byli přihlášené 4 zbraně, první vypadly pušky Bang a Thompson a zůstaly Garandova a Pedersenova puška. Pak vypadl Pedersen a v roce 1931 vyhrál Garand. Jeho samonabíjecí pušky byla zavedena do výzbroje U.S.Army 9. ledna 1936 pod názvem U.S.Rifle, Caliber .30-06, M1 a později se jí začalo zkráceně říkat M1 Garand. Její konstruktér byl John Cantius Garand. Výroba byla zadána do firem Winchester a Springfield National Armory, které spolu od zahájení výroby do konce války vyrobili spolu 4 401 961 kusů. Byla lehko ovladatelná a tvrdí se, že mířidla použité na této zbrani byli nejlepší mířidla na služební zbrani v historii USA. Zbraň používala zásobníkové "rámečky" s osmi náboji, velkou nevýhodou ale bylo, že zbraň není možné přebít, pokud nebyly všechny náboje vystřeleny. Po vystřelení 8 nábojů byl nábojový rámeček vyhozený z nábojové přihrádky. Vyhození pásku doprovázel typický "kovový" zvuk. Tvrdilo se, že tento zvuk může nepříteli oznámit, že voják má nenabitou zbraň, a že by se měl změnit systém nabíjení zbraně. Tyto názory se však nikdy nepotvrdili, a tak zbraň zůstala u nabojového pásku. Puška M1 Garand představovala pro válečné podmínky výbornou zbraň ať v Evropě, Africe či v Tichomoří. Na pušku bylo možno nasadit granátometný nástavec M7 pro střelbu puškových granátů, zaměřovanou nasaditelnými mířidly M15, avšak granát z něj byl vymetán vystřelením slepého náboje, a vzhledem k složitému systému nabíjení (před střelbou bylo nutno vyjmout rámeček a vložit nový s tímto speciálním nábojem) nebyl granátomet M7 příliš populární a pro střelbu puškových granátů byla nadále většinou používána puška M1903. U sniperských variant M1C a M1D bylo možno nasadit teleskopický zaměřovač M84.

25. června 1950 vypukla korejská válka a v druhé světové válce ozkoušený Garand našel uplatnění i zde. Puška sloužila ve službách námořní pěchoty až do roku 1957.

Po té byla vystřídána puškou M14, vyráběnou na principu pušky M1, byla konstrukčně v zásadě shodná, ale komorovanou pro náboj 7,62x51 mm NATO a používající oddělitelný schránkový zásobník.

Názor střelce: Střelba z této zbraně je příjemná, puška nijak významně nekope a je velmi přesná. Stejně tak je používaný náboj dostatečně výkonný. Zbraň je spolehlivá a pracuje bez závad. Trochu složitější je rozborka, chvilku trvá, než se jí člověk naučí v obstojném čase. Nevýhodou je pak váha, jako každá druhoválečná zbraň se pěkně pronese! Nabíjení rámečky je poměrně atypické a v mnoha ohledech značně nevýhodné. Situace, kdy vystřílíte pět nábojů, jdete do dalšího konfliktu se třemi a nemůžete dobít není dobrá (zde nechci říci, že nelze dobít, ale armádní předpisy to zakazovaly a pokud se dobít jednotlivé náboje do zasazeného rámečku pokusíte, je fakt velmi složitá operace!).  Rámečky byli pokusem a dle mého názoru nijak dobrým.

Cena:  kolem 25 - 35,000,- Kč za americký válečný výrobek (zbraň se vyráběla i po válce ve více státech).

Nabíjení zbraně

Natáhnete závěr

Vložíte rámeček (je nutno poměrně větší silou zatlačit)

Spustíte závěr který zasune náboj do komory

Rámeček vyhodíte při natažení závěru a stisknutím tlačítka na boku zbraně

Rozborka

Natáhnete závěr a zkontrolujete komoru. Pak vysadíte táhlo závěru z ozubu.

Vyjměte závěr

Lučík spoušti zatáhnete dozadu.

Odklopíte lučík a vysunete spoušťový mechanismus.

Celý jde vysunout.

Vyjměte tělo zbraně z pažby.

Pohled na první část rozborky.

Vyšroubujete zátku pod hlavní.

Odšroubujete koncovku hlavně.

Sejměte úsťovku i s muškou a po té jde sejmout předpažbí a vyjmout píst.

Celkový pohled na rozebranou zbraň.